Co pro tebe znamená kultura? Dokážeš si bez kultury představit svůj život?
Kultura je pro mě inspirací, odpočinkem, zábavou i prací, ale hlavně velkou láskou. Bez kultury si svůj život nedokážu představit. A tím nemyslím pouze bez filmu, protože mám rád i živou kulturu, divadlo, hudbu, literaturu…
Jsi duší Filmového OKA v Havlíčkově Brodě, za které jsi teď získal i kulturní cenu města. Jak se vůbec nápad na filmový klub zrodil?
Filmové OKO fungovalo v rámci Klubu Oko už před mým příchodem a vedli jej Radek Halamka a později Eva Přibylová. Poté, co Filmové OKO nějakou dobu nepromítalo, mě oslovil Jakub Baloun (produkční Klubu Oko pozn. red.), jestli bych si chtěl vyzkoušet dramaturgii klubového kina.
A já na to kývl. Mým snem bylo vytvořit i v provinčním městě velikosti Havlíčkova Brodu klubové kino, které bude divákům nabízet pravidelnou dávku evropské kinematografie, dokumentů a českých i amerických filmů, které zvítězily na filmových festivalech po celém světě. Po pěti letech od mého vstupu do Filmového OKA můžu s radostí říct, že se nám to povedlo.
Máš přehled, kolik diváků celkem Filmovým OKEM prošlo?
Za těch pět let, co Filmové OKO dělám, jsme odpromítali celkem 417 projekcí. Přesnou statistiku všech diváků nemám, nicméně si myslím, že s tipem kolem 10 000 diváků nebudu daleko přesnému počtu návštěvníků.
Má Filmové OKO své „štamgasty“?
Má. A jsem strašně rád, že tito diváci stále chodí a můj dramaturgický výběr se jim pořád líbí.
Jací diváci na Filmové OKO chodí? A mluví ti někdy do toho, jaké filmy vybrat?
Po pěti letech s úsměvem na tváři řeknu, že chodí všichni. Dříve byla cílová skupina složená převážně z mých kamarádů a známých. To dnes ale už neplatí a na francouzské komedii vedle sebe sedí studenti i senioři a všichni si to užívají. Při výběru filmů se rád nechám inspirovat našimi diváky, finální výběr je ale na mně.
Jak vidíš budoucnost filmu v dnešní době tekuté, kdy k nám proudí většina obrazového materiálu přes obrazovky počítačů a premiéry se uvádí na Netflixu?
Je pozitivní, že na tuto (celkem očekávanou) změnu zareagovali distributoři a producenti. Díky intenzivní spolupráci s filmovými distributory tak mám dnes dostupné i některé nové filmy, na které bych před pár lety čekal několik měsíců.
Rozvoj streamovacích platforem nezastavíme. Díky Netflixu, HBO MAX, Disney Plus nebo Amazon Prime Video roste ale také paradoxně zájem o film a kinematografii jako celek. To je pro jednosálová a klubová kina výhoda. Ve Filmovém OKU divákovi nenabídneme pouze přehrání filmu. Součástí kulturního zážitku je i dramaturgický úvod, diváci si mohou sednout ke stolečku, na sedací vaky, lehnout na plážové lehátko, vypít si u filmu čerstvě čepované pivo a po filmu si s přáteli a dramaturgem popovídat o svých nejenom filmových zážitcích.
Chci tím říct, že kino má svou atmosféru a obrazovka monitoru ho jen stěží nahradí. Myslím, že to je i dobrá pozvánka do Filmového OKA… pojďte si to zkusit a poznejte ten rozdíl.
A na závěr se nejde nezeptat – na jaký film se letos nejvíc těšíš? A uvidíme ho v OKU?
Těch je. Tato filmová sezóna nabídla, a ještě nabídne hodně filmových zážitků. Z těch již odpromítaných jste mohli navštívit filmy Promlčeno, Nejhorší člověk na světě, René – vězeň svobody, Betlémské světlo, Malířka a zloděj, Bod varu, Poslední závod nebo Paříž, 13. obvod. No a napjatě očekávám odezvu na filmy Chinaski: Každej ví kulový, Tři tygři ve filmu: Jackpot, Párty Hárder, Planeta Praha nebo Grand Prix. A samozřejmě se nemůžu dočkat premiéry nejdražšího českého filmu Jan Žižka.